>> čas čtení: 3 minuty

Zakladatel rodu Kennedyů, Joseph Kennedy, byl burzovním makléřem. Jednoho dne se jako obvykle zastavil u svého čističe bot. Ten mu začal povídat, že také kupuje akcie a ptal se na žhavé tipy, do čeho investovat. Cestou na burzu si pak Kennedy říkal, že není normální, když se o takové investice zajímá i čistič bot. A ještě v ten den všechny akcie prodal. Psal se rok 1929, do týdne přišel krach na newyorské burze.

_NWJ7915Tuto historku znám jen z vyprávění, tak starý nejsem. Ale dobře si pamatuji dobu před 20 lety, tedy konec devadesátých let. Tehdy jsem byl začínající makléř a myslel si o sobě, že jsem sežral všechnu moudrost burzovního světa. Akcie rostly jako o závod. Řešili jsme „problémy“ typu, která akcie zítra vzroste více než jiná a kterou z nich koupit. Pokles byl vzácný jako tučňák na Sahaře. Hitem byly technologické společnosti, tehdy nazývané akciemi nové doby. Warren Buffett se v té době držel zpátky, prohlašoval, že nekupuje to, čemu nerozumí. My jsme naopak hrdě prohlašovali – co byste chtěli od člověka starých překonaných časů.

Dobře si vzpomínám na roky 2000 až 2003. Akcie klesaly tři léta v řadě, byl to druhý nejdelší propad v historii (po velké hospodářské krizi). Některé dříve vzývané akcie propadly o 90 a více procent. Nervy tekly proudem, stres byl denním chlebem. „Akcie“ se staly sprostým slovem, investoři  byli považováni za blázny. S manželkou jsme si říkali, zda jsme svědky konce dosavadních pravd o pravidelném investování a o akciovém trhu vůbec.

„Akcie“ se staly sprostým slovem, investoři  byli považováni za blázny.

Po počáteční nedůvěře z roku 2003 se pak po další čtyřletou etapu klub akciových fanoušků opět rozrůstal. Strach byl postupně poražen a vlády se zase ujala Chamtivost. Akcie se staly miláčkem davů, čističi bot měli zpět své téma k hovorům s makléři.

Živě si pamatuji rozmezí let 2008 a 2009. Noviny psaly o finančním armagedonu, žádné dno nebylo definitivní. Chvíli se zdálo, že volný pád akcií nic nezastaví, strachu bylo jako vody o povodních. Začátkem roku 2009 pak akciové trhy vyhlásily slevovou akci „2 za cenu 1“, důvodem byl fakt, že ceny byly proti roku 2008 poloviční. Málokdo ale sbalil prachy a vyrazil na nákupy. Aby si akcie napravily zle pošramocenou reputaci, musely v dalších letech běžet rychleji než Bolt na stovce – jejich průměrný růst za 6 let je přes 15 %. A strach opět vyprchal.

A už to zase začíná…

graf SaP

Graf: vlastní zpracování

Na stránky novin se dostává burzovní zpravodajství a informace o podílových fondech. Roste zájem veřejnosti o akcie a akciové fondy vůbec. Jako můry letící za světlem jsou lidé zaslepeni nadprůměrnými výnosy akciových trhů v minulých letech. O investicích do akcií mluví lidé bez zkušeností, kteří nemají téměř žádné povědomí o kapitálovém trhu a o jeho chodu.

A už to zase začíná…

Nezkušení a nezodpovědní „finanční či investiční poradci“ mluví o výnosech 3 a více procent měsíčně. Prozatímním rekordem je 5 % měsíčně!

Dříve, když jsem doporučoval kupovat akciové fondy, jsem byl považován za nezodpovědného spekulanta. Dnes mne naopak čím dál více lidí považuje za konzervativního. A to tvrdím pořád totéž:

  • Nekupujte akcie ani akciové podílové fondy, PROTOŽE rostou.
  • Kupujte akcie PROTO, ŽE PŘINÁŠEJÍ ZISKY = dividendy (ať dnes, nebo v budoucnu).
  • Kupujte globální akciové podílové fondy, ne jednotlivé akcie.
  • Akciové podílové fondy kupujte pro svou finanční nezávislost a pro další dlouhodobé cíle (minimálně na 5 – 7 let, raději ale na 10 let nebo 20 let; platí čím déle, tím lépe).
  • S akciemi nespekulujte. Nechtějte na akciích rychle zbohatnout. Pamatujte, že pýcha akciových spekulantů předchází pád.

Do dalších měsíců vám přeji emoce na uzdě a zdravý selský rozum.

Karel Kořený